Každý všední den dopoledne a o víkendu Vám nabízíme možnost očkování, čipování a jiných preventivních úkonů u Vás doma. Po dohodě je také možné vyšetření a ošetření méně závažných onemocnění. Návštěvu si prosím sjednejte (nejlépe den předem)na tel.č. 739 005 927. Výjezdy provádí MVDr. Iva Librová.
CENÍK – VÝJEZDY
Očkování:dle vakcíny 350 – 700,- Kč (např. Eurican DHPPI2LR – 500,-)
+ jízdné od vet. kliniky:
a) do 10km - 100,- Kč (Libušín, Vinařice, Brandýsek, Třebichovice,Pchery, Smečno, Buštěhrad,Stehelčeves, Cvrčovice, Třebusice)
b) 10– 20km – 150,- Kč (Slaný,Tuchlovice,Kamenné Žehrovice,Unhošť, Stochov,Velká Dobrá, Doksy)
c) nad 20km – 150 ,- Kč + 10,- Kč /km
+ jízdné Berounsko ze Zdic:
a) do 10km – 100,- Kč
b) 10 – 20 km – 150,- Kč (Beroun,Žebrák, Hořovice, Hostomice)
c) nad 20km – 150 ,- Kč + 10,- Kč /km
Čipování: 700,- Kč
Vystavení pasu: 200,- Kč
Klinické vyšetření základní: 360,- Kč
Každý rok se od dubna do října potýkáme s nepříjemnými malými parazity, kteří obtěžují nás i naše zvířata. Na našem území se z čeledi Klíšťata (Ixodidae) nejčastěji vyskytuje klíště obecné. Celý jeho vývoj trvá rok i déle. Z vajíček se líhnou larvy, které se po nasátí krve mění v nymfy. Ty sají obvykle na drobných savcích, ale můžeme se s nimi setkat i na kočce a psovi.
Klíšťata jsou nebezpečná přenosem řady onemocnění (především lymské boreliózy), ale při nadměrném napadení může dojít i k paralýze (ochrnutí ) hostitele.
Po každé procházce, kde se může pes setkat s klíšťaty, zvíře prohlédneme a zbavíme ho dosud nepřisátých klíšťat. Přichycené klíště zakápneme alkoholem nebo olejem a poté opatrně vytáhneme. Vzhledem k utváření chobotku klíštěte, nezáleží na směru vytáčení. Nedotýkejte se klíštěte holýma rukama, protože by Vám při jeho nechtěném rozmáčknutí hrozil přenos infekce. Ranku poté dezinfikujeme.
Po přisátí klíštěte může dojít k alergické reakci a vytvoření tzv. granulomu, který spontánně mizí až po několika měsících.
K ochraně před napadením klíšťaty používáme řadu přípravků. Spot on je kapka antiparazitika aplikovaná na kůži mezi lopatky. Většinou působí již od druhého dne a to po dobu čtyř týdnů. Kvalitní obojky napuštěné antiparazitikem vydrží přes celou sezónu. Ať už se rozhodnete pro jakýkoli způsob ochrany, výrazně tím snížíte riziko přenosu infekce od klíštěte.
Toxoplazmózu způsobuje prvok Toxoplasma gondii. Vůči infekci tímto prvokem jsou vnímaví savci i ptáci, ale konečným hostitelem je pouze kočka a ostatní kočkovité šelmy. U nich dochází k vylučování oocyst (vývojové stádium parazita schopné odolávat nepříznivým podmínkám vnějšího prostředí), které jsou dalším zdrojem infekce. V mezihostiteli (pes, člověk, myš, kráva, atd.) dochází k namnožení parazita, který může napadat červené krvinky, mozek a oči.
Toxoplazmóza často probíhá bez klinických symptomů (u koček až z 90%). Vývoj onemocnění také závisí na obranyschopnosti organismu. Pro dospělé a zdravé jedince představuje pouze malé nebezpečí.
Akutní průběh onemocnění doprovází zvýšená tělesná teplota, zvětšené mízní uzliny, výtok z nosu a očí, průjmy, zánět plic. Posléze může dojít k selhání jater, infekce srdce i mozku. U březích samic může dojít k emryonální odúmrti, k potratům nebo i malformacím plodu.
Diagnostika onemocnění se nejčastěji opírá o zjišťování dynamiky titrů protilátek v krvi. Je vhodné odebrat krev dvakrát po 10 až 14 dnech, aby se odlišilo akutní onemocnění od dříve proběhlé infekce.
U koček chovaných v bytě a nekrmených syrovým masem je riziko infekce minimální.Venkovní kočky se snadno infikují při lovu hlodavců. Pokud krmíte zvíře syrovým masem, zamražte jej před zkrmením minimálně na tři dny na -18°C až -20°C.
Toxoplazmóza se řadí mezi významné zoonózy čili nemoci přenosné ze zvířete na člověka. Člověk se může infikovat pozřením nedostatečně tepelně opracového masa a vnitřností. Oocysty mohou také kontaminovat vodu a životní prostředí. V přírodě přežívají i déle než 1 rok.
Ženám hrozí riziko při práci na zahrádce, kde mohou přijít do styku s hlínou kontaminovanou oocystami (kočky rády svůj trus zahrabávají do hlíny nebo písku) nebo při čištění kočičí toalety. Proto je při těhotenství vhodné dodržovat přísnou hygienu a čištění toalety přenechat partnerovi. Pokud se nakazí těhotná žena během prvního trimestru dojde k napadení plodu a následně k abortu nebo k porodu tělesně či mentálně postiženého dítěte. Žena, která prodělala toxoplazmózu před otěhotněním, je po dobu těhotenství chráněná a k napadení plodu již nedochází.
Pokud jste nalezli ježka, který potřebuje lidskou pomoc, předejte ho nejbližší záchranné stanici pro volně žijící živočichy (kontakty na www.zachranazvirat.cz). Chcete-li se o nevyspělé ježčí mládě postarat sami, přečtěte si prosím následující návod, jak o ježka pečovat.
Kdy potřebují naši pomoc?
Jsou-li zranění, nemocní, aktivní během dne, nalezení venku během zimy, mají-li na podzim nízkou hmotnost (pod 400g koncem října nebo pod 600g v listopadu). Naši pomoc také potřebují osiřelá mláďata. Je však potřeba vyčkat minimálně tři hodiny, než mláďata odeberete. Matky často mláďata opouští i na delší dobu.
Péče o ježka
- odblešení (pouze u ježků nad 100g!) - Arpalit spray 1%, Bolfo spray, Bolfo pudr, Difusil, Frontline spray
- odčervení - Panacur, Ivomec, Dectomax
- ubytování - v suché, větratelné místnosti s teplotou 19°C pro ježky do hmotnosti 300 g a 15°C pro ježky težší
- výběh min. 1 - 2 m2 a papírovou krabici na spaní se slámou, senem nebo papírem; stěny výběhu musí být min. 50 cm vysoké
- potrava pro kojence o hmotnosti do 100 g - sušené mléko pro koťata nebo štěňata; krmit po 4 hodinách a po každém krmení jemně masírovat bříško a okolí řitního otvoru
- potrava pro kojence o hmotnosti 100 - 150 g - sušené mléko pro koťata nebo štěňata smíchané s konzervou, směs rozmixovat; jakmile samostatně přijímají potravu, podává se pouze maso z kočičí konzervy a fenyklový čaj; denní dávka masa s vařenými ovesnými vločkami je asi 60g
- ježčí mláďata nad 150 g - vařené kuřecí krky nebo vařené drůbeží a hovězí maso s rýží nebo ovesnými vločkami; vhodné jsou i kočičí konzervy, ovoce, tvaroh nebo piškoty; denní dávka pro 150 g ježka je asi 90 g, pro 450 g ježka je to asi 120 g potravy; k pití se podává voda
- vážení - ježek by měl přibývat o 50-70 g týdně
- zazimování - po dosažení hmotnosti 600 - 700 g se ježek umístí do nevytápěné místnosti o teplotě 0-6 °C; zateplit boudičku na spaní; podávat i nadále potravu - suché kočičí granule, vločky, rozinky, piškoty; denně vyměňovat vodu - ježek se může během zimování několikrát probudit
- ježci se budí během března a dubna; před vypuštěním potřebují opět dokrmit na 600 - 700 g; vypouští se navečer v teplém počasí dubna a května, kdy teploty neklesají pod 5 °C a to poblíž hromady dřeva, kůlny apod., aby se měl kam schovat
Uveřejněno se svolením stanice pro handicapované živočichy AVES Kladno
Kontakt: 602 336 014, 723 468 462
Chcete-li podpořit handicapované živočichy, zašlete dárcovskou SMS: DMS ZVIREVNOUZI KLADNO na číslo 87 777
Cena DMS je 30,- Kč, stanice obdrží 27,-Kč. Děkujeme
Akupunktura je starobylý čínský způsob léčení (Huang Di Nei Jing – Vnitřní kánon žlutého císaře byl podle legend napsán kolem roku 3000 před naším letopočtem, a je to nestarší dochovaná lékařská kniha na světě). Zjednodušeně řečeno spočívá ve vpichování (obvykle) velmi tenkých jehel do určitých bodů lidského (či zvířecího) těla.
Používá se k léčení nejrůznějších potíží včetně bolestí, pohybových obtíží, srdečních, plicních, ledvinových, zažívacích, hormonálních, alergických a reprodukčních problémů a psychických onemocnění. Akupunkturu je v podstatě možné použít k léčbě jakékoli nerovnováhy mimo obtíží, které vyžadují operaci.
To také naznačuje možné přednosti akupunktury oproti tradiční (alopatické) západní medicíně. Ta je velice úspěšná při řešení akutních a traumatických stavů, zatímco akupunktura a tradiční čínská medicína vůbec se koncentrují spíše na chronickou péči, celkovou rovnováhu organismu jako součásti životního prostředí a předcházení nemocem. Proto dobrý lékař léčí, ještě než samotná nemoc vypukne.
Akupunktura myšlenkově vychází z filosofických základů čínské kultury, učení o jin a jang a o pěti prvcích - či spíše fázích cyklu (životních) proměn. Ty se pak konkrétněji aplikují v medicínských teoriích o vnitřních a mimořádných orgánech, o drahách qi a o qi, krvi a tělesných tekutinách. Qi (česky častěji čchi) tu označuje všeprostupující životodárnou energii„Prapůvodní dech vesmíru,“ a veškerá onemocnění jsou způsobena nerovnováhou v jejím hladkém pohybu, jak uvnitř těla, tak i mezi organismem a jeho okolím. Cílem a principem akupunkturní léčby je odstranění případných překážek a imbalancí a obnovení co nejhladší komunikace.
Akupunkturní ošetření probíhá podobně jako u běžného lékaře: skládá se z vyšetření, tj. stanovení aktuálního „energetického“ stavu pacienta, určení diagnózy, postupu léčení a předpisu. Teprve poté následuje samotný „zákrok.“ Doba zavedení jehel většinou nepřesahuje 20 – 30 minut. Vzhledem k tloušťce používaných jehel není akupunkturní ošetření příliš bolestivé ani nepříjemné. Slabá a krátká bolest se někdy dostavuje pouze při propíchnutí kůže jehlou.
Po dosažení de qi, tedy pocitu energie, kdy jehla vstoupí do kontaktu s energetickou drahou, se mohou dostavit pocity jako brnění, teplo, tlak nebo vjem podobný výboji elektrické energie, a ty mohou přetrvávat (i několik dní) po vyjmutí jehly. Většina lidských ani zvířecích pacientů si obvykle na bolest ani na průvodní pocity nijak nestěžuje. Zvířata často cítí, „že jim to propívá“ a proto po dobu léčby naprosto klidně leží.
Dalším z významných podpůrných postupů, považovaných v klasifikaci čínské medicíny za součást akupunktury (ta se v klasických knihách označuje jako zhenjiu, čili akupunktura a moxibusce), je moxování či někdy česky požehování. Při tomto postupu se na body na kůži pacienta působí zapálenými kužílky či doutníky pelyňku (Arthemisia moxa), které se přikládají přímo k pokožce, na podložku s požadovaným léčivým účinkem (běžně například česnek či zázvor) nebo se umístí na předem zavedenou akupunkturní jehlu. Toto působení má silný zahřívající efekt a proto je velmi vhodné při bolestivých stavech, nemocech souvisejících s chladem (například při revmatismu) či oslabení vnitřních orgánů.
Ing. Pavel Toman