Dysplazie kyčelních kloubů

Pro koho je článek určen?

Majitelé psů velkých a obřích plemen psů čtěte prosím pozorně! Dysplazie kyčelních kloubů (dále jen DKK) je jedním z nejčastějších ortopedických onemocnění

právě u velkých a obřích plemen.

Dysplazie se může objevit u kteréhokoliv plemene, ale nejčastěji se s ní setkáváme u velkých a obřích psů (německý ovčák, retrívři, rotvajler, hovawart, molosoidní plemena, bernský salašnický pes, boxer, leonberger, novofunlandský pes, irský setr,…). Z menších plemen pak může být postižen především pudl, kokršpaněl a americký stafordšírský teriér

Trocha anatomie

Kyčelní kloub je jednoduchý kulovitý kloub tvořený acetabulem (jamka tvořená třemi pánevními kostmi) a hlavicí stehenní kosti. Uvnitř kloubu je mezi hlavicí a jamkou ligamentum capitis femoris (kapitální vaz), který brání „vyskakování“ hlavice z jamky v bočním směru. Kolem kloubu je kloubní pouzdro naplněné kloubní tekutinou.

Zdravý kloub by měl mít hlavici hluboko zanořenou do kloubní jamky, kongruentní kloubní plochy (hlavice má stejný tvar jako jamka), krátký kapitální vaz a těsné kloubní pouzdro.

Co je to dysplazie

Dysplazie kyčelních kloubů je ortopedické onemocnění, které znepříjemňuje život mnoha psům i jejich majitelům. Obvykle se jedná o oboustranné postižení.

Jedná se o dědičné vývojové onemocnění. Co to vlastně znamená?

Dědičnost DKK je dána více geny, je polygenní, vždy záleží na tom, které geny a v jaké míře se projeví. To je ovlivněno vnějšími faktory: rychlostí růstu, výživou, ale i hormonálními vlivy.

Vývojové onemocnění vyjadřuje vývoj onemocnění v průběhu růstu zvířete. Psi se rodí se zdravými základy hlavice stehenní kosti i acetabula, avšak v průběhu prvních 2 měsíců života, kdy jednotlivé kosti postupně osifikují, se může rozvinout onemocnění. Jakmile jedinec během těchto 2 měsíců nadměrně přetíží kloub nadměrnou zátěží, přílišnou vahou, nebo jiným způsobem, může dojít ke zvýšení laxity (volnosti) kapitálního vazu. Volný vaz dovolí hlavici nefyziologický pohyb do boku a následkem toho dochází k nepravidelnému zatěžování kyčelního kloubu. Obrušováním některých částí kloubu se kloubní plochy stávají inkongruentními (vzniká nesymetrie mezi hlavicí a jamkou), zvětšuje se náplň kloubu (efuze), tělo se snaží uvolněný kloub zpevnit a proto tvoří kostěné výrůstky, osteofyty. Dochází ke vzniku začarovaného kruhu a tyto změny dále poškozují kloub, zvyšují efuzi, mediátory zánětu poškozují chrupavku, hlavice mění svůj tvar atd.

Pokud jsou však kloubní plochy kongruentní až do dokončení vývoje měkkých tkání, je svalovina schopna udržet kongruitu kloubu.

Co to znamená v praxi?

Rozvoj dysplazie nezávisí jen na genetické výbavě jedince, ale také v různé míře na dalších faktorech vnějšího prostředí. Onemocnění je dědičné až z 90%. Pozor tedy na chovatele, kteří budou zarytě tvrdit, že Vám prodali zdravé zvíře a Vy jste mu způsobili onemocnění. Vždy hraje roli i genetika.

Ačkoli někteří rodiče sami nemusí projevovat příznaky onemocnění, mohou jej přesto přenášet na své potomky. I ze zdravých rodičů může vzejít 18-30% nemocných štěňat. Avšak u nemocných rodičů je pravděpodobnost onemocnění štěňat 63-93%.

Možnosti diagnostiky

 

Onemocnění se nejčastěji zjišťuje u dvou kategorií psů:

1)      mladí psi mezi 3 a 12 měsíci života, kteří projevují bolestivost nebo neochotu k výskokům (třeba do auta), k chůzi do schodů, posedávají nebo kulhají. Majitelé si toho většinou všimnou náhle. Někdy je pozorováno při chůzi i klapání vzniklé vyskakováním hlavice z jamky, někdy pes při chůzi abnormálně pohybuje pánví.

2)      staří psi – postupně se rozvíjející artróza může způsobit pozvolný vznik obtíží podobných jako u mladých psů. Majitelé si často všímají zhoršení po odpočinku, popisují, že to pes potom „rozchodí“, při delší zátěži pak dochází k opětovnému zhoršení kulhání.

Existují 2 typy diagnostiky:

  1. Klasická diagnostika podle normy mezinárodní kynologické federace (FCI): Jedná se v současné době u nás o jedinou oficiálně uznávanou metodu vyšetřování pro zařazení zvířete do chovu. Jde o zhodnocení výše uvedených změn kloubu rentgenologickým vyšetřením. Vyšetřovaní jedinci musí splňovat předepsané požadavky:

Vyšetření musí být prováděno v hluboké sedaci nebo celkové anestezii. RTG snímek musí splňovat předepsané požadavky na polohu zvířete, expozici a označení snímku. Vyšetření může provést kterýkoli veterinární lékař, jehož pracoviště je vhodně technicky vybaveno. Posouzení snímků provádí specialisté v oboru posuzování DKK a DKL.

Posuzovatel podle nálezu na RTG snímku přidělí každému kyčelnímu kloubu hodnocení.

Zásadní nevýhodou této metody je, že pokud diagnostikujeme onemocnění v tomto věku, nelze jej již účinně léčit.

  1. 2.    Časná diagnostika je již delší dobu známá a na ortopedických pracovištích s úspěchem využívaná k včasné diagnostice a případné terapii postižených jedinců.

Jedná se o vyšetřování štěňat ve věku 3-4 měsíců, nejpozději do 7 měsíců věku. Stejně jako při klasické diagnostice je zvíře vyšetřováno v hluboké sedaci nebo celkové anestezii, aby došlo k dostatečné relaxaci svalů. Pro zjištění pevnosti nebo laxity kapitálního vazu je prováděn Ortolaniho manévr, při němž u kyčlí s volným vazem dochází k subluxaci hlavice z jamky, neboli Ortolaniho příznaku. U zcela zdravých kyčlí nelze Ortolaniho příznak vyvolat. Pozitivní nález je varovným znakem pro rozvoj DKK.

Dále se provádí RTG vyšetření štěňat ve stejné pozici jako při klasické diagnostice, navíc se provádí distrakční projekce, případně i projekce na dorsální okraj acetabula. Distrakční projekce pomocí tzv. distraktoru zobrazí na RTG snímku volnost kapitálního vazu. Je hodnocen distrakční index (DI), nabývající hodnoty 0-1, kdy 0 je vaz bez laxity a 1 kompletní luxace hlavice přes dorsální okraj acetabula. Jedinci, jejichž DI je větší než 0,7, mají velmi vysoké riziko vzniku DKK.

Tato diagnostika je, jako součást metody PennHip již mnoho let s úspěchem využívána v USA pro včasné zjištění problému.

Proč bychom měli nechat vyšetřit své štěně?

Jak už bylo zmíněno výše, i zdravým rodičům se může narodit 18-30% postižených štěňat. Pokud však máme psa po rodičích s horšími výsledky, bude riziko ještě vyšší. Nemluvě o štěňatech bez průkazu původu (bez PP), buď po rodičích s PP, kteří nebyli uchovněni (možná pro příliš špatné výsledky DKK?), nebo po rodičích bez PP, u kterých je stav jejich kyčlí skutečně „ve hvězdách“.

V mladém věku se ve většinou onemocnění neprojevuje navenek ani u psů, kteří budou v budoucnosti velmi silně postiženi. Je tedy vhodné velká štěňata velkých a obřích plemen nechat preventivně vyšetřit.

Cílem diagnostiky je totiž zjistit onemocnění včas. Protože teprve tehdy jej můžeme efektivně léčit až vyléčit a předejít tak rozvoji artrotických změn, bolesti a zajistit tak svému psu co nejplnohodnotnější život.

Způsoby léčby

Léčba závisí především na věku, kdy onemocnění diagnostikujeme. Metody bychom mohli rozdělit na konzervativní a chirurgické, chirurgické metody pak na preventivní a záchovné.

Preventivní metody brání nebo alespoň zpomalují vznik artrotických změn, používáme je u štěňat před ukončením růstu, před vznikem sekundárních změn na kloubu. Jedná se o:

Záchovné metody jsou potom určeny pro zvířata s rozvinutou artrózou a silnou bolestivostí kloubu. Jedná se o:

Konzervativní léčba se snaží zpomalit rozvoj artrózy a ovlivnění příznaků.

Prevence

Jak jsem již uvedla na začátku článku, na vznik onemocnění má vliv více faktorů. Zde uvádím hlavní body, které bychom měli sledovat:

MVDr. Marie Jandusová